11.3.5 Lámání chleba

Spolu s modlitbou a biblickým čtením je životně důležité pravidelné dodržování Kristova pokynu o lámání chleba a pití vína na památku jeho oběti. „To čiňte na mou památku,“ žádal Ježíš (L 22,19). Jeho přáním bylo, aby to jeho stoupenci činili až do jeho druhého příchodu, kdy se nimi opět bude dělit o chléb a víno společně (1 K 11,26; L 22,16-18). Pavlovi se dostalo od Pána Ježíše zvláštního vidění, které se týkalo lámání chleba, a to právě ve vztahu ke vzkříšení (1 K 11,23; srovnej i 15,3) – odtud význam lámání chleba.

Chléb představuje Kristovo tělo, které bylo obětováno na kříži, a víno jeho krev (1 K 11,23-27). V tělo a krev Ježíše se neproměňují v doslovném smyslu. Když Ježíš řekl, že „toto je mé tělo“ (Mt 26,26), musíme tomu rozumět tak, že „toto představuje mé tělo, toto je jeho symbol“. „Toto je“ zjevně znamená „toto představuje“ v Za 5,3+8; Mt 13,19-23+38; 1 K 11,25 a 12,27. V některých biblických verzích čteme různé tvary slovesa „znamenat“ – jde většinou prostě o volný překlad slovesa „být“. Dobře je to vidět, srovnáme-li verše Mt 12,7; L 15,26 a Skutky 2,12 v ekumenickém překladu a v Kralické bibli: v prvním případě nalezneme sloveso „znamenat“, v druhém (věrněji podle řeckého originálu) „být“. Významově je ovšem třeba toto „být“ skutečně chápat jako „znamenat“ či „představovat“.

Zdá se, že první věřící konali obřad Lámání chleba často (Skutky 2,42+46), pravděpodobně jednou týdně (Skutky 20,7). Jestliže Krista skutečně milujeme, budeme plnit jeho pokyny (J 15,11-14). Máme-li s ním pravý osobní vztah, budeme toužit po připomenutí jeho oběti tak, jak žádal, a tím se posilovat, připomínajíce si onu velkou spásu, již dosáhl. Doba tichého rozjímání o jeho utrpení na kříži způsobí to, že se naše vlastní strasti stanou nevýznamnými ve srovnání s těmi Pánovými.

Lámání chleba je svým založením obřadem vzpomínkovým; výsledkem jeho provedení není nic kouzelného. V tomto aspektu jde o obdobu slavnosti Pascha /přesnice alias svátek Beránka alias svátek nekvašených chlebů; židovské velikonoce/, konané v rámci Mojžíšova zákona (L 22,15; 1 K 5,7-8). To byl způsob, jak si připomenout slavné vyvedení z Egypta, realizované prostřednictvím Mojžíše přes Rudé moře. Obřad Lámání chleba nás vrací k našemu spasení od hříchu skrze Krista, které se stalo možným na kříži a na které jsme se napojili křtem. Zachovávání tohoto přikázání by mělo být proto něčím, co si přirozeně přejeme konat.

Tělesné přijímání chleba a vína praktikuje Kristovu lásku k nám; a skutečně: vše, co se týká naší spásy se opětovně /tímto aktem/ zreálňuje. Lámání chleba přibližně jednou týdně je tak znamením určitého duchovního zdraví. Nemůže-li někdo sdílet tento obřad s druhými spolubratry v Pravdě, měl by jej vykonat sám. Žádná výmluva by nám neměla dovolit zastavit zachovávání tohoto přikázání. Měli bychom vyvinout veškeré úsilí k zajištění určitého množství chleba i vína pro tuto pobožnost – za jistých mimořádných okolností by nám však jejich nedostatek neměl zabránit zorganizovat tuto vzpomínku na Krista nejlepším možným způsobem v dané situaci. Ježíš pil z „plodu vinné révy“ (L 22,18) – měli bychom proto používat červené víno.

Přijetí symbolů Kristova utrpení a oběti je nejvyšší poctou, které se muži či ženě může dostat. Mít na nich účast bez náležité vnímavosti k tomu, co představují, se blíží rouhání, víme-li, že „kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně… Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně“ (1 K 11,26-27). Obřad Lámání chleba by proto měl být uspořádán tehdy a na takovém místě, aby nedošlo k rozptylování či přerušování proudu myšlenek. Může to být brzy ráno, či pozdě večer, třeba i v ložnici, nebo na jiném vhodném místě. Je nám dále doporučováno: „Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije /jsa tedy v onom pokorném rozpoložení sebezkoumání/“ (1 K 11,28). Měli bychom proto zaměřit naše mysli na Kristovu oběť – třeba tím, že před přijetím symbolů projdeme evangelijní záznamy o jeho ukřižování. Tím, že to náležitě provedeme, nevyhnutelně také prověříme vlastní svědomí ve vztahu ke Kristu.

Vhodné uspořádání obřadu Lámání chleba vypadá následovně:

• Modlitba – prosba o Boží požehnání celého shromáždění, otevření našich očí pro jeho slova, připomenutí potřeb ostatních věřících; chvála za jeho lásku, zejména zrcadlenou Kristem a pomodlení se k jakémukoli jinému účelu.

• Četba z Bible podle denního rozvrhu „Biblického průvodce“.

• Uvažování nad poučením, kterého se nám četbou dostalo, nebo přednes „kázání“ /exhortation – doslova „napomenutí“/ – biblického rozboru příslušných kapitol, které nás dovede k účelu naší pobožnosti, ke vzpomínce na Krista.

• Četba z 1 K 11,23-29.

• Čas tichého sebezkoumání.

• Modlitba za chléb.

• Lámání chleba a přijetí jeho malého kousku.

• Modlitba za víno.

• Vypití doušku vína.

• Závěrečná modlitba.

Celý obřad obvykle trvá něco přes hodinu.