11.3.2 Modlitba

Ještě jednou důležitou praktickou aktivitou, která vede k našemu rozvoji, je modlitba. Pavel nám připomíná, že „je jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny“, a zdůrazňoval praktický důsledek pochopení Ježíšovy práce: „Chci tedy, aby se muži všude ve shromáždění modlili… bez hněvu a hádek“ (1 Tm 2,5-8). „Nemáme přece velekněze, kterému by byly cizí naše slabosti; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Žd 4,15-16).

Ocenění toho, že Kristus jako náš osobní velekněz předkládá naše modlitby Bohu s velkou účinností, by nás mělo inspirovat k pravidelné modlitbě ve víře. Modlitba by však neměla být jakýmsi „seznamem přání“, předávaným Bohu; důležitou součást našich modliteb by mělo tvořit díkůvzdání za potravu před jídlem, za bezpečné cestování apod.

Už pouhé předložení problémů Pánovi v modlitbě by mělo samo o sobě přinést velký pocit klidu: „… v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl…“ (Fp 4,6-7).

Jsou-li vaše modlitby ve shodě s Boží vůlí, jistě se dočkají reakce (1 J 5,14). Boží vůli můžeme poznat studiem jeho slov, která nám zjevuje jeho Duch/mysl. Biblické studium by nás proto mělo naučit jednak jak se modlit, jednak o co modlitbou žádat, a tak učinit naše modlitby účinnými. Proto „zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám“ (J 15,7).

V Písmu je mnoho příkladů pravidelné modlitby (Ž 119,164; Da 6,10). Za pouhé minimum by měla být považována ranní a večerní modlitba s několika krátkými díkůvzdáními během dne.