11.2.2 Politika

Jasné pochopení toho, že nadejde království Boží, a pevná víra v tento příchod znamenají, že uznáme neschopnost lidské vlády přivodit dokonalé uspořádání věcí. Jakékoli zapojení do pozemské politiky je proto neslučitelné s nadějí na toto Království. Ježíš prorokoval, že věci budou degenerovat ze špatných v horší v „posledních dnech“, tedy těsně před jeho příchodem (L 21,9-11+ 25-27). Je nemožné věřit jeho slovům a současně se snažit zlepšit situaci ve světě prostřednictvím politiky či pomáhajících organizací. Podobenství o milosrdném Samařanu naznačuje, jak by měl křesťan pomáhat okolnímu světu: prokazovat milosrdenství všem lidem – tak, jak okolnosti dovolí (Ga 6,10).

Záznamy o prvních věřících /křesťanech/ je ukazují jako spojené s duchovním životem a žijící v předtuše Kristova návratu; svůj zájem o okolní svět manifestovali především tím, že mu hlásali /Krista/. Neexistuje žádný záznam, že by usilovali o řešení společenských, ekonomických či politických problémů světa kolem nich.

„Cesta nezávisí na člověku ani jistota kroku na tom, kdo jde“ (Jr 10,23); správně ohodnotit fundamentální zlo i chyby lidské přirozenosti znamená uznat, že lidské vůdcovství je nevhodné pro Boží lidi. Chodit k volbám se proto neshoduje s pravdivým porozuměním této otázce. „Podle své vůle nakládá /totiž „Nejvyšší“ a „Věčně živý“ – pozn. překladatele/ s… obyvateli země“ (Da 4,32). On je mocí, která stojí výše než veličiny současných vlád (Kaz 5,8). Pozemští vládcové tak dostali svou moc prapůvodně od Boha (Ř 13,1); volit v demokratickém systému může proto vést i k volbě proti někomu, koho určil k moci Bůh. Tak je zaznamenáno, že Bůh dal jisté národy pod nadvládu Nebúkadnesara, krále babylónského (Jr 27,5-6).

Vzhledem k našemu poznání, že Bůh dal národy do rukou jejich vůdců, bychom se měli pečlivě starat o to, abychom byli příkladnými občany, zůstávajícími věrni zákonům země, kde žijeme – s výjimkou toho, že by byly v rozporu se zákonem Kristovým.

„Každý ať se podřizuje nadřazené moci… není moci, leč od Boha…Proto také platíte daň… Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň… čest, komu čest“ (Ř 13,1-7).

Zapojení takzvaných křesťanských organizací do různých forem politických protestů či daňových bojkotů je proto znakem jejich promyšlené nevážnosti k těmto základním biblickým principům. Petrův příklad pokračujícího hlásání Krista přes vládní zákaz je naproti tomu ukázkou toho, že lidským nařízením se můžeme podřizovat jen tehdy, pokud neprotiřečí Kristovu zákonu: „Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho“ (Skutky 4,17-20; 5,28-29).

Jiným příkladem je christadelfiánský postoj k povinné vojenské službě v nedávných letech.