11.2.3 Světské radovánky

Pro nedostatek opravdového vztahu k Bohu i skutečné naděje pro budoucnost vymyslel svět nespočetné podoby vyhledávání zábavy. Ti, kteří se snaží rozvíjet své duchovno, by se měli vyhýbat těm, kteří vyhledávají potěšení pro tělo. „Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim“ (Ga 5,17). Vzhledem k této základní protikladnosti není možné uvažovat o tom, že můžeme jít legitimně cestou těla a současně si dělat nároky na sledování duchovní cesty. Svět je uspořádán kolem toho, „po čem dychtí tělo a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá“ (1 J 2,16). „Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím“ (Jakub 4,4). Mít světské přátele, dívat se na světské filmy atd. znamená být „přítelem světa“. Touhy světa brzy pominou a ti, kteří stranili světu v tomto životě, pominou s ním (1 J 2,15-17). „Neznabožský svět /tj. společnost/“ bude zničen druhým příchodem (2 Pt 2,5), neboť „svět všecken ve zlém leží“ (1 J 5,19 podle BK). Máme-li se vyhnout této destrukci, musíme „nebýt ze světa“ (J 17,16; srovnej i Zj 18,4). Mnoho ze světských způsobů uspokojování těla se děje na účet tělesného zdraví: kouření, konzumace tvrdých drog a nadměrné pití jsou takovými příklady. Naše tělesné zdraví i naše peníze – vlastně všechno, co máme, patří ve skutečnosti Bohu. Nemáme proto volnost užívat těchto věcí podle svého přání, nýbrž musíme se chovat jako správci toho, co nám dal Bůh. Budeme nuceni skládat účty z tohoto našeho správcovství před soudnou stolicí (L 19,12-26). Zlozvyky v podobě nadměrného kouření či pití jsou pohromou pro naše finance i zdraví. „Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh… vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá… Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha“ (1 K 3,16-17; 6,19-20). Zneužití těla zlozvykem jako je kouření je proto vážnou záležitostí.

Uznává se však, že pokud se návyky tohoto typu utvořily už před obrácením, není možné se jich zbavit obratem. Očekává se rozpoznání jejich špatnosti a nefalšované úsilí zastavit je. Životní stresy by měly ve zvyšující se míře nacházet východisko spíše v Božím slově a modlitbě, než v nějaké lidské podobě relaxace.

Zdůrazňujeme-li všechny tyto /negativní/ příklady, základní otázka pak zní, zda dáme šanci změně v naší mysli pod vlivem Kristova konání skrze Boží slovo. Dokážeme-li to, pak uvidíme, že všechny tyto věci včetně nepoctivosti všeho druhu nejsou slučitelné s životem podle Kristova vzoru.

„Vy jste se však u Krista takovým věcem neučili – pokud jste ovšem o něm slyšeli a byli v něm vyučeni podle pravdy, která je v Ježíši. Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. Proto zanechte lži a ,mluvte pravdu každý se svým bližním‘, vždyť jste údy téhož těla. ,Hněváte-li se, nehřešte.‘ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu. Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými“ (Ef 4,20-28).