8.2 Rozdíly mezi Bohem a Ježíšem

Je třeba odhalit jemnou rovnováhu mezi těmi pasážemi, které zdůrazňují, nakolik byl „Bůh v Kristu“, a místy, osvětlujícími jeho lidskost. Ta posledně jmenovaná skupina biblických textů znemožňuje ospravedlnit ideu, že Ježíš je Bůh sám – „Bůh pravý z Boha pravého“, jak chybně prohlašuje trinitářské /trojiční/ učení. (Tato fráze „Bůh pravý z Boha pravého“ byla použita na Nicejském koncilu roku 325 po Kr. , kde byla poprvé vyhlášena idea Boha jako „Trojice“, kterou raní křesťané neznali.) Slovo „Trojice“ se nikdy v Bibli neobjevuje. 9. kapitola dále prohloubí studium Kristova naprostého vítězství nad hříchem a podílu, který na tom má Bůh. Na počátku těchto studií si zapamatujme, že spása záleží na správném pochopení skutečného Ježíše Krista (Jan 3,36; 6,53; 17,3). Jakmile dojdeme k pravdivému pochopení jeho vítězného zápasu s hříchem a smrtí, můžeme v něho být pokřtěni, abychom měli podíl na této spáse.

V 1 Tm 2,5 lze nalézt jedno z nejjasnějších shrnutí vztahu mezi Bohem a Ježíšem: „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.“ Rozbor zdůrazněných slov vede k následujícím závěrům:

• Je-li pouze jeden Bůh, je nemožné, že by Ježíš mohl být Bohem; jestliže je Otec Bohem a Ježíš je také Bohem, pak musí existovat dva bohové. „My přece víme, že je jediný Bůh Otec“ (1 K 8,6). „Bůh Otec“ je proto jediným Bohem. Je proto nemožné, aby mohla existovat oddělená bytost, zvaná „Bůh Syn“, jak prohlašuje falešné učení o Trojici. Podobně zobrazuje Starý zákon Jahveho, jediného Boha, jako Otce (např. Iz 63,16; 64,8).

• Doplněním tohoto jediného Boha je prostředník, člověk Kristus Ježíš – „… a jeden prostředník…“ Toto slovo „a“ ukazuje rozdíl mezi Kristem a Bohem.

• Kristus jako „prostředník“ znamená, že cosi zprostředkovává, že je rozhodčím. Prostředník/rozhodčí mezi hříšným člověkem a bezhříšným Bohem nemůže být bezhříšný Bůh samotný; musí jít o bezhříšného člověka s hříšnou lidskou přirozeností. „Člověk Kristus Ježíš“ nás nenechává na pochybách o správnosti tohoto vysvětlení. Dokonce i když píše po nanebevzetí Ježíše, Pavel nemluví o „Bohu Kristu Ježíši“.

Několikrát jsme připomínali, že „Bůh není člověk“ (Nu 23,9; Oz 11,9), avšak Ježíš je jasně „Synem člověka“, protože je v Novém zákoně nazýván „člověk Kristus Ježíš“. Byl „synem Nejvyššího“ (Lukáš 1,32). Bůh coby „ten Nejvyšší“ naznačuje, že pouze jemu patří konečná velikost; Ježíš jako „Syn Nejvyššího“ ukazuje, že nemůže být sám Bohem jakožto osoba. Také z jazykových výrazů Otec a Syn, používaných o Bohu a Ježíši, samozřejmě vyplývá, že nejsou totožní. Syn může mít jisté rysy podobnosti se svým otcem, nemohou však být jedna a táž osoba ani stejně staří.

V této linii existuje množství zřetelných rozdílů mezi Bohem a Ježíšem, které jasně ukazují, že Ježíš Bohem nebyl:

Jsme-li pokoušeni, musíme volit mezi hříchem a poslušností Boha. Často zvolíme ve vztahu k Bohu neposlušnost; Kristus měl stejnou volbu, avšak vždy si vybral poslušnost. Měl tedy možnost hřešit, nikdy to však skutečně neudělal. Ukázali jsme,že Davidův potomek, zaslíbený v 2 S 7,12-16, byl určitě Kristus. 14. verš zde hovoří o Kristově možnosti hřešit: „Když se proviní, budu ho trestat…“.