5.5 Milénium

Na tomto místě našeho studia života v Království se přemýšlivý čtenář patrně zeptá: „Nezdá se být celý tento obrázek Božího království trochu příliš lidský?“ Lidé budou v Království stále ještě plodit děti (Iz 65,23) a dokonce i umírat (Iz 65,20). Tito lidé budou mít stále ještě mezi sebou spory, které bude Kristus urovnávat (Iz 2,4), a budou muset stále ještě obdělávat půdu, aby přežili – byť to bude mnohem snadnější než v současnosti. To se zdá být nemálo vzdálené od slibů, že spravedliví obdrží věčný život, přirozenost jako má Bůh a že budou rovni andělům, kteří neuzavírají sňatky ani se nemnoží (L 20,35-36).

Odpovědí je skutečnost, že první část Božího království bude trvat tisíc let – „Milénium“ (viz Zj 20,2-7). V jeho průběhu budou na zemi dvě skupiny lidí:

1. Svatí – ti z nás, kteří následovali přijatelným způsobem Krista v tomto životě a kteří obdrží věčný život při Soudu. Povšimněte si: „svatý“ znamená „povolanou“ osobu a vztahuje se na jakéhokoli pravého věřícího.

2. Obyčejní smrtelní lidé, kteří neznali evangelium v okamžiku Kristova návratu – nemohli se tedy odpovídat před soudnou stolicí.

Svatí nebudou umírat či rodit děti, neboť obdrželi na Soudu Boží přirozenost. Popisy výše zmíněných lidských zážitků v Království je třeba tedy vztahovat na druhou skupinu, tedy ty, kteří jsou naživu při Kristově návratu, avšak neznají Boží požadavky. Odměnou spravedlivých je být „královským kněžstvem našeho Boha a ujmout se vlády nad zemí“ (Zj 5,10). Králové musí vládnout nad někým: ovládanými budou oni lidé, kteří žili v čase druhého příchodu v nevědomosti o evangeliu a byli proto ponecháni naživu. Tím, že jsme „v Kristu“, se budeme podílet na jeho odměně, kterou je kralování nad světem: „Kdo zvítězí… tomu dám moc nad národy: bude je pást železnou berlou… tak jako já jsem tu moc přijal od svého Otce“ (Zj 2,26-27).

Kristovo podobenství o hřivnách tak nyní zapadá na své místo – věrní služebníci budou odměněni deseti či pěti městy, aby nad nimi vládli v Království (L 19,12-19). Znalost Božích cest nebude rozšířena ihned po prohlášení Krista za krále v Jeruzalémě; lidé budou putovat do Jeruzaléma, aby se dozvěděli více o Bohu (Iz 2,2-3). Vybavme si také, jak skála z Da 2,35+44 (reprezentující království Boží) zaplnila postupně celou zemi. Rozšířit znalost Boha a jeho království bude povinností svatých.

Když byl v minulosti královstvím Božím Izrael, bylo povinností kněží vyučovat o Bohu (Mal 2,5-7). K tomuto účelu byli rozmístěni v různých městech Izraele. Při znovuobnovení ještě slavnějšího království převezmou svatí úlohu kněží (Zj 5,10).

Kdyby Kristus přišel dnes:

1. Mrtví, nuceni se zodpovídat, budou vzkříšeni a společně s živými ve stejném postavení předvedeni před soudnou stolici.

2. Hříšníci s odpovědností budou potrestáni smrtí, spravedliví obdrží věčný život.

3. Tito spravedliví budou poté vládnout nad těmi, kdo jsou v té době naživu, ale nemohou se zodpovídat Bohu; budou je učit evangelium jako „královské kněžstvo“ (Zj 5,10).

4. To vše bude trvat 1000 let. Během této doby uslyší všichni smrtelníci evangelium a stanou se proto zodpovědnými i oni. Životy těchto lidí budou mnohem delší a šťastnější.

5. Na konci Milénia vypukne proti Kristovi a jeho svatým vzpoura, kterou Bůh potlačí (Zj 20,8-9).

6. Na konci těchto 1000 let budou vzkříšeni a souzeni všichni ti, kteří zemřeli v tomto období (Zj 20,5+11-15).

7. Ti hříšní mezi nimi budou zničeni, ti spravedliví z nich se spojí s námi a obdrží věčný život.

Potom bude teprve naplněn Boží cíl, který má se zemí. Ta bude naplněna nesmrtelnými spravedlivými bytostmi. Boží jméno „Jahve Elohim“ (znamenající „ten, kdo se zjeví ve skupině mocných“) tak naplní své poslání. Na zemi už nebude nikdy více zakoušen hřích – a tím ani smrt. Splněn bude také slib o tom, že semeno hada bude úplně zničeno úderem do hlavy (Gn 3,15): během Milénia bude Kristus vládnout „dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy. Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt… Až mu /Kristovi/ bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu /Bohu/, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem“ (1 K 15,25-28).

„Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci“ (1 K 15,24). Není nám řečeno, co bude následovat v tomto období, až bude Bůh „všecko ve všem“; vše co víme, je to, že budeme mít věčný život, Boží přirozenost a že budeme žít, abych oslavili a potěšili Boha. Je možné i zkoumat dále situaci, která nastane po Miléniu.

Chápání „evangelia o království Božím“ je životně důležité pro spásu každého čtenáře těchto slov. Možná bychom vás měli požádat o opětovné pročtení této kapitoly a vyhledání příslušných citátů.

Bůh chce, abychom byli v jeho království. Veškerý účel jeho konání byl utvářen tak, abychom na něm měli reálný podíl – a nejen, abychom byli vyjádřením jeho stvořitelských schopností. Křest nás připojuje k zaslíbením, které se týkají Království. Lze stěží uvěřit, že křest, po němž následuje několikaletá pokorná poslušnost Božích slov, nám může zaručit vstup do této slavné a věčné epochy. Naše víra v ohromnou Boží lásku však musí být pevná. Jakékoli naše krátkodobé problémy nejsou zajisté rozumným důvodem, abychom se vzpírali volání evangelia…

„Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ (Ř 8,31).

„Utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena“ (Ř 8,18).

„Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám…“ (2 K 4,17).