5.2 Království není ustaveno nyní

Existuje široce rozšířená představa, že je království Boží již nyní plně ustaveno a zahrnuje současné věřící – „církvi“. Zatímco praví věřící mají šanci, že budou „spaseni“ a obdrží možná místa v Království, je nepochybné, že nemůžeme být v plném slova smyslu v tomto království, neboť Kristus se ještě nevrátil, aby je založil.

Mělo by být zřejmé z dosud prostudovaného, že „tělo a krev nemůže mít podíl na království Božím“ (1 K 15,50). Jsme „dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují“ (Jk 2,5), neboť víme, že křest nás učinil dědici zaslíbení daných Abrahamovi – zaslíbení, obsahujících základní evangelium o Království (Mt 4,23; Ga 3,8+27-29). Je proto prosté narazit na sliby o dědictví království při Kristově návratu, kdy budou naplněna zaslíbení daná Abrahamovi (Mt 25,34; 1 K 6,9-10; 15,50; Ga 5,21; Ef 5,5). Pravdivé použití těchto slov o budoucím dědictví ukazuje, že království není v držení věřících v současnosti.

Ježíš vyslovil jedno z podobenství, aby opravil ty, kdo si mysleli, že „království Boží se má zjevit ihned. Proto řekl: ,Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl království‘“. Mezitím zanechal své služebníky s určitými závazky. „Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky“ a soudil je (L 19,11-27).

Muž vznešeného rodu představuje Krista odcházejícího do „daleké země“ na nebesích, aby obdržel království, s nímž se vrátí v čase soudu, tj. při druhém příchodu. Je proto nemožné, že by „služebníci“ měli mít v držbě království už nyní, v čase nepřítomnosti svého Pána.

Následující citace poskytují další stvrzení řečeného:

• „Moje království není z tohoto světa /věku/“, prohlásil Ježíš přímo (J 18,36). Přesto současně mohl říci „Já jsem král“ (J 18,37) a ukázat tak, že jeho současná „královská hodnost“ neznamená, že by jeho království již muselo být ustaveno.

• Kristus řekl svým učedníkům, že již nikdy nebude pít víno „až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce“ (Mt 26,29). To v sobě zřetelně obsahuje informaci, že toto království musí být v budoucnosti. Lidé chápali Kristovo kázání jako „radostnou zvěst /tj. provolání na vysoké úrovni/ o Božím království“ (L 8,1). „Blaze tomu, kdo bude /v budoucnu/ jíst chléb v království Božím,“ zněl jejich komentář (L 14,15).

• Toto téma pokračuje u Lukáše 22,29-30: „Já vám uděluji království… abyste v mém království jedli a pili u mého stolu.“

• Ježíš objasňuje znamení, která budou ohlašovat jeho druhý příchod a uzavírá tímto komentářem: „… až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží“ (L 21,31). Je nesmyslem předpokládat existenci Království už nyní – před druhým příchodem.

• „Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království“ (Sk 14,22). Není divu, že se každý trpící věřící modlí opravdově, aby Království přišlo (Mt 6,10).

• Bůh „vás povolal do slávy svého království“ (1 Te 2,12); my musíme reagovat tím, že hledáme vstup do tohoto království už nyní svým duchovním životem (Mt 6,33).

Je království Boží mezi vámi?

Navzdory všem těmto nemalým zdůrazněním si mnoho ortodoxních „křesťanů“ vybírá jako základnu pro svou víru to, že Království existuje už nyní v srdcích věřících, a to na základě jedné izolované věty: „Vždyť království Boží je mezi vámi!“ (L 17,21). Některé anglické překlady navíc uvádějí méně správně, že Království je „s vámi“. Kontext ukazuje, že Ježíš hovořil k farizeům (v. 20) – „vámi“ tedy směřuje k nim. Nebyli zajisté křesťanskými věřícími – království Boží nebylo ustaveno v jejich srdcích.

Židé dělali velká veřejná představení svých horlivců při hledání Mesiáše. Ve zmiňované pasáži sezdá být „království Boží“ titulem pro Mesiáše, naznačujíce že on musí být králem tohoto království.Když Ježíš vstoupil do Jeruzaléma, Židé tedy volali: „Požehnaný /Mesiáš/, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida“ (Mk 11,10). Tak je kladen vedle sebe Mesiáš a „království“. Také Jan Křtitel kázal, že „se přiblížilo království nebeské. To je ten /Ježíš/, o němž je řečeno… /prorokováno/“ (Mt 3,2-3). V námi rozebírané části z Lukáše 17,20-24 odpovídá Ježíš na jejich otázku „kdy přijde Boží království“ hovorem o „Synu člověka“.

Kristovo stanovisko bylo takové, že Židé dělají takovou „show“ s vyhlížením toho, jak přijde Mesiáš (očekávajíce, že se náhle objeví v plné zbroji), že nedokázali rozpoznat, že Mesiáš – „království Boží“ – je již mezi nimi v osobě ponižovaného Ježíše. Varoval je proto: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat… království Boží je mezi vámi“ (L 17,20-21).