5.4 Království Boží v budoucnu

Předchozí studium kapitol 3 a 4 nám poskytlo solidní množství informací o tom, jak bude vypadat toto království. Viděli jsme, že Abrahamovi bylo slíbeno, že skrze jeho potomka budou požehnáni lidé ze všech částí světa; Ř 4,13 toto mínění rozšiřuje: celá země bude obývána lidmi, kteří jsou „v“ Abrahamově potomku, tj, v Kristu. Proroctví o soše z Da 2 vysvětluje, jak se Kristus vrátí coby malý kámen a jak se následně bude království postupně rozšiřovat po celém světě (srovnej Ž 72,8). To znamená, že království Boží nebude umístěno pouze v Jeruzalémě či v izraelské zemi, jak si někteří myslí. Ovšemže: tyto oblasti budou jeho srdcem.

Ti, kteří následují Krista v tomto životě, budou „učiněni královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí“ (Zj 5,10). Budeme vládnout nad osídlením různě velikým i početným – jeden bude vládnout nad deseti městy, jiný nad pěti (L 19,17). Kristus se s námi podělí o své vládnutí na zemi (Zj 2,27; 2 Tm 2,12). „Král /Ježíš/ bude kralovat spravedlivě a velmožové /věřící/ budou vládnout podle práva“ (Iz 32,1; Ž 45,16).

Kristovi je určeno, aby vládl navždy z Davidova obnoveného trůnu (L 1,32-33), tj. bude mít v Jeruzalémě Davidovo vůdčí postavení a hodnosti. Protože bude Kristus vládnout z Jeruzaléma, stane se právě toto místo hlavním městem budoucího Království. V této oblasti bude také vybudován chrám (Ez 40-48). Lidé budou prokazovat úctu Bohu na různých místech po světě, ale tento chrám bude ohniskem světového uctívání. Národy „budou každoročně putovat, aby se klaněly Králi, Hospodinu zástupů, a slavili slavnost stánků“ kolem jeruzalémského chrámu (Za 14,16).

Toto každoroční putování do Jeruzaléma je prorokováno také v Iz 2,2-3: „I stane se v posledních dnech, že se hora /království – Da 2,35+44/ Hospodinova domu /chrámu/ bude tyčit nad vrcholy hor /tj. Boží království a chrám budou vyvýšeny nad lidská království/… a budou k ní proudit všechny pronárody. Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: ,Pojďme a vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám… ‘ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma“. To se jeví jako obraz prvních dnů Království, kdy lidé rozšiřují mezi ostatními informace o Kristově vládnutí a vystupují na „horu“ Božího království, které se bude pomalu rozšiřovat po celém světě. Zde vidíme zobrazení skutečného nadšení při náboženské zbožnosti.

Jednou z největších lidských tragédií našich dnů je to, že většina lidí „uctívá“ Boha z politických, společenských, kulturních či emocionálních důvodů, nikoli na bázi pravdivého pochopení jeho osobnosti jako Otce a Stvořitele. V Království bude existovat celosvětové nadšení poučit se více o Božích cestách; lidé budou touto touhou silně motivováni a budou cestovat ze všech koutů země do Jeruzaléma, aby získali o Bohu více vědomostí.

Namísto zmatků a neférovostí, vytvářenými lidskými právními systémy a soudním systémem, bude existovat jeden universální právní kodex – „zákon a slovo Panovníkovo", prohlašované Kristem z Jeruzaléma.

„Všechny pronárody k ní budou proudit“ – to nás učí, že obyčejná touha najít pravdivé znalosti o Bohu zmenší třenice mezi národy, podobně jako je tomu mezi jednotlivci, kteří se oddali shromažďování takových znalostí už v tomto životě.

Tento popis všech národů proudících do Jeruzaléma je podobný obrazu, představovanému v Iz 60,5, kde Židé „proudí společně“ s pohany (nežidy) do Jeruzaléma uctít Boha. To ladí perfektně s proroctvím o Království ze Za 8,20-23:

„Znovu budou přicházet národy a obyvatelé mnoha měst. Obyvatelé jednoho města půjdou do druhého a řeknou: , Pojďme si naklonit Hospodina, pojďme vyhledat Hospodina zástupů /v Za 14,16 je přidáno: „každoročně“/. Já půjdu také.‘ A budou přicházet četné národy i mocné pronárody, aby hledaly v Jeruzalémě Hospodina zástupů… v oněch dnech se chopí deset mužů z pronárodů všech jazyků pevně cípu roucha jednoho Judejce a řeknou: , Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh.‘“

To vytváří obraz židovského národa, který je učiněn „hlavou a ne chvostem“ národů, a to vzhledem ke své kajícnosti a poslušnosti (Dt 28,13). Židovská základna Božího plánu bude pak respektována každým. Rázně bude také ukončena nevědomost o tomto aspektu mezi současným křesťanstvím. Lidé budou poté s nadšením diskutovat o těchto otázkách a budou moci říct Židům: „Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh.“ Konverzace se pak bude točit kolem duchovních věcí, ne kolem marných přeludů, které naplňují soudobé světské myšlení.

Je-li dán tento závazek zbožnosti, nepřekvapuje, že Kristus „bude soudit pronárody… I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji“ (Iz 2,4). Absolutní Kristova autorita a jeho naprostá spravedlnost při rozhodování sporů vyústí v to, že národy ochotně přemění své zbraně v zemědělské nářadí a upustí od veškerého vojenského výcviku. „V jeho dnech rozkvete spravedlivý“ (Ž 72,7) – bude pak zdůrazněna duchovnost a dostane se úcty těm, v nichž se zrcadlí Boží charakteristiky lásky, milosrdenství, spravedlnosti apod. Srovnejte to s opakem – dnešním vyzdvihováním pýchy, prosazování vlastních názorů i sobeckých ambicí.

Ochotné přetavení „mečů na radlice“ bude součástí mnohem širší proměny zemědělství, která na zemi nastane. Jako důsledek Adamova hříchu byla země kvůli tomu prokleta (Gn 3,17-19), což mělo za následek to, že je v současné době třeba vynakládat veliké úsilí na dobývání potravy. V Království „země bude oplývat obilím, jež se bude vlnit i po vrcholech hor /kdysi neúrodných/, jeho klasy budou jako libanónské cedry“ (Ž 72,16). „Oráč půjde hned za žencem, a ten, kdo šlape hrozny, hned za rozsévačem. Z hor bude kanout mladé víno“ (Am 9,13) – takovým způsobem bude zlepšena úrodnost země a zmenšeno prokletí, jež bylo na vrub země vysloveno v Edenu.

Takový ohromný zemědělský podnik předpokládá účast mnoha lidí. Proroctví o Království vytvářejí dojem, že se lidé navrátí k soběstačnému rolnickému životnímu stylu:

„Každý bude bydlit pod svou vinnou révou, pod svým fíkovníkem, a nikdo ho nevyděsí“ (Mi 4,4).

Tato soběstačnost překoná zneužívání práce, jak je obsaženo v jakémkoli systému zaměstnávání za mzdu. Trávení života prací pro obohacení druhých se stane záležitostí minulosti:

„Vystavějí domy a usadí se v nich, vysázejí vinice a budou jíst jejich plody. Nebudou stavět, aby se tam usadil někdo jiný, nebudou sázet, aby z toho jedl jiný… Co svýma rukama vytvoří, to moji vyvolení sami spotřebují. Nebudou se namáhat nadarmo“ (Iz 65,21-23).

Izajáš 35,1-7 obsahuje nenapodobitelné proroctví o tom, jak se změní neplodná půda: výsledkem bude atmosféra radosti a štěstí, vyzařující jakoby ze země, a to vzhledem k jednoduššímu a duchovnějšímu způsobu života těch, kteří na ni pracují: „Poušť… se rozveselí… rozjásá se pustina a rozkvete kvítím… radostně bude jásat a plesat… na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině. Ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé země vodní zřídla“. Dokonce i přirozená agresivita mezi zvířaty bude odstraněna: „vlk a beránek se budou pást spolu“ a děti budou schopni si hrát s hady (Iz 65,25; 11,6-8).

Stejně jako bude podstatně redukována kletba, uvalena na bytosti přírody, tak dojde i ke zmenšení té, jež se týká lidstva.A tak hovoří Zj 20,2-3 symbolickým jazykem o ďáblu (hřích a jeho účinky), „spoutaném“ či drženém na uzdě během Milénia. Život bude prodloužen, takže zemře-li někdo ve 100 letech, bude pokládán za mladíka (Iz 65,20). Ženy zakusí méně strasti při porodu (Iz 65,23). „Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat“ (Iz 35,5-6). To se bude dít díky opětovnému držení darů Ducha (srovnej Žd 6,5).

Nemůže být dostatečně zdůrazněno, že království Boží nebude jako ráj na tropickém ostrově, kde si budou spravedliví užívat jako si užívají dnes někteří lidé koupání a slunění uprostřed přírodních krás. Základním účelem království Božího je projevovat úctu Bohu, dokud nebude země plna poznáním jeho slávy, „jako vody pokrývají moře“ (Abk 2,14). To je konečný Boží cíl: „… jakože jsem živ, Hospodinova sláva naplní celou zemi“ (Nu 14,21). Úcta k Bohu znamená, že obyvatelé země budou oceňovat, chválit a napodobovat jeho spravedlivé vlastnosti. Bude-li země v tomto stavu, Bůh dovolí toto vše zrcadlit i ve fyzickém světě. A tak „pokorní obdrží zemi /v Království/ a bude je blažit dokonalý /duchovní/ pokoj“ (Ž 37,11) spíše než aby si užívali snadného života. Ti, „kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti… budou /jí/ nasyceni" v Království (Mt 5,6).

Právě myšlenka o získání věčného života v Království je často používána jako „bonbónek“ , aby se vzbudil v lidech zájem o křesťanství. Věčný život však bude spíše příležitostí realizovat skutečný důvod našeho pobytu v Království, totiž oslavit Boha. V čase, který nám bude vyměřen po našem křtu, by ocenění tohoto faktu mělo postupně narůstat. Pro pisatele, žijícího právě deset let v radosti z absolutní dokonalosti a dobrého svědomí u Boha, by to mělo stát za všechna traumata tohoto života. To, že tento posvátný stav bude trvat navždy, je schopen nás jednoduše pobláznit či nás dovést za hranice lidského chápání.

Dokonce i když se na to díváme poněkud více tělesně, tak by nás měl pobyt v Božím království vrcholně motivovat k tomu, abychom opovrhovali světskými výhodami a materialismem. Namísto nadměrného zabývání se myšlenkami o bezprostřední budoucnosti, radil Ježíš: „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“ (Mt 6,30-34). Vše, co si dokážeme nyní představit či čeho chceme stůj co stůj dosáhnout, je nesrovnatelné s konečným dovršením věcí, jak bude v království Božím.

Musíme hledat „/Boží/ spravedlnost“, tj. snažit se rozvíjet lásku k Boží povaze – to znamená přání být v Božím království nikoli proto, že chceme (my osobně) uniknout smrti a žít snadno a věčně ,ale pro spravedlnost, která tam bude oslavena, a protože se chceme stát kompletně mravně dokonalí.

Až příliš často je naděje evangelia prezentována způsoby, které se odvolávají na lidskou sobeckost. Naše motivace být v Království se velice výrazně odlišuje ze dne na den. To, co zde připomínáme, je určitým ideálem; naší nejvyšší prioritou je naučit se chápat evangelium a demonstrovat křtem, že se mu podřizujeme, láskyplně poslušni Boha. Naše ohodnocení naděje, kterou nám Bůh nabízí, a naše přesné důvody, proč chceme pobývat v Království, porostou a budou dozrávat po našem křtu.