5.1 Vymezení Království

V předešlých kapitolách jsme si ukázali, že Božím cílem je odměnit své věřící věčným životem při návratu Krista. Tento věčný život bude tráven na zemi; opakované Boží sliby v této věci nikdy nenaznačují, že se věřící dostanou do nebe. „Evangelium /dobré zprávy/ o království Božím“ (Mt 4,23) bylo zvěstováno už Abrahamovi v podobě Božích zaslíbení věčného života na zemi (Ga 3,8). „Království Boží“ je proto čas po Kristově návratu, kdy budou tato zaslíbení realizována. Třebaže je Bůh v konečné instanci Králem veškerého svého stvoření – a to i nyní -, byli lidé obdařeni svobodnou vůlí k vládnutí ve světě i k řízení svého vlastního života podle svých představ. V současnosti je tak svět pokládán za „království člověka“ (Da 4,17).

Při Kristově návratu „se vlády nad světem ujal /=ujme/ náš Pán a jeho Mesiáš; a bude kralovat na věky věků“ (Zj 11,15). Pak budou Boží vůle i přání úplně a veřejně vykonány na této zemi. Proto nás Ježíš nabádá k modlitbě: „Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako /je nyní/ v nebi, tak i na zemi“ (Mt 6,10). Z těchto důvodů je „království Boží“ frází, zaměnitelnou s „královstvím nebeským (či: z nebe)“ (Mt 13,11 a srovnej též Mk 4,11) – nikde však není obrat „království v nebi (či: na nebesích)"! Bude to tedy království z nebe, jež bude ustaveno Kristem na zemi při jeho návratu. Protože jsou andělé na nebesích naprosto poslušni Boží vůli, bude tomu tak i v budoucím království Božím, kdy bude země obývána pouze spravedlivými, kteří budou pak „rovni andělům“ (L 20,36).

Vstup do království Božího při Kristově návratu je proto konečným výsledkem veškerého našeho křesťanského usilování v tomto životě (Mt 25,34; Sk 14,22). Je-li tomu tak, je životně důležité správně porozumět této otázce. Filipovo zvěstování „Krista“ je definováno jako učení „zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu“ (Sk 8,5+12). Mnoho biblických pasáží nám připomíná, že „království Boží“ bylo těžištěm Pavlova kázání (Sk 19,8; 20,25; 28,23+31). Je proto vrcholně důležité, že plně chápeme toto učení o království Božím a vidíme, že tvoří ústřední část evangelijní zvěsti. „Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do království Božího“ (Sk 14.22); je to světlo i konec tunelu tohoto života, a tak i motivací přinášet oběti, jež pravý křesťanský život obsahuje.

Nebúkadnesar, král babylónský, chtěl znát budoucnost světa (viz Da 2). Měl sen o velké soše, složené z odlišných kovů. Daniel vysvětlil, že hlava ze zlata představuje krále babylónského (Da 2,38). Po něm muselo následovat v oblasti kolem Izraele množství říší, jejichž situace je popsána takto: „Prsty nohou dílem ze železa a dílem z hlíny znamenají, že království bude zčásti tvrdé a dílem křehké“ (Da 2,42).

Současná mocenská rovnováha světa je tvořena mnoha národy, některými silnými a jinými slabými. Ve svém výkladu dále hovořil Daniel o kameni, který udeřil sochu do nohou a zničil ji; sám se zvětšil v obrovskou skálu a zaplnil celou zemi (Da 2,42). Tento kámen představuje Ježíše (Mt 21,42; Sk 4,11; Ef 2,20; 1 Pt 2,4-8). „Skála“, kterou vytvoří po celé zemi, představuje věčné království Boží, které bude ustaveno při jeho druhém příchodu. Toto proroctví je samo o sobě potvrzením, že toto království bude na zemi, nikoli v nebi.

Fakt, že Království bude plně a reálně zřízeno při Kristově návratu, je tématem i dalších biblických pasáží. Pavel hovoří o Ježíši, který bude soudit živé a mrtvé „po svém příchodu a ve svém království“ (ŕ 2 Tm 4,1). Micheáš 4,1 vyzvedává Danielovu myšlenku o Božím království, které je jako obrovská skála: „Ale stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova“; poté následuje popis toho, čemu bude toto království na zemi podobné (Mi 4,1-4; cit. podle BK). Bůh dá Ježíšovi Davidův trůn v Jeruzalémě: „Na věky bude kralovat… a jeho království nebude konce“ (L 1,33). To si vynucuje existenci jistého (pevného) bodu, z něhož začne Ježíš vládnout na Davidově trůnu – to bude počátek jeho království. To nastane při Kristově návratu. „Jeho království nebude konce“ se spojuje s Da 2,44: „Bůh nebes dá povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu.“ Zj 11,15 používá podobná slova při popisu toho, jak se při druhém příchodu „vlády nad světem ujal náš Pán a jeho Mesiáš; a bude kralovat na věky věků“. Musí tedy nastat specifický čas, kdy začne Kristovo království a vláda ve světě: bude to při jeho návratu.