|
BIBLICKÉ Základy Kapitola 1: Bůh Existence Boha | Osobnost Boha | Boží jméno a povaha | Andělé | Přídavek („Bůh je duch“ (Jan 4,24)) | Otázky |
1.1 Existence Boha„Kdo k němu (Bohu) přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají“ (Žd 11,6). Cílem tohoto studia je pomoci těm, kdo chtějí přistoupit k Bohu a mají prvotní víru, „že Bůh jest“; nebudeme se proto zabývat svědectvími upevňujícími víru v Boží existenci. Zkoumání spletité struktury našich těl (srov. Ž 139,14), zřejmá konstrukční plánovitost u rostlin, vnoření do rozlehlosti prostoru za jasné noci – tyto a nepočítaně dalších pozorných reflexí života činí s jistotou z ateismu cosi neuvěřitelného. Věřit, že neexistuje žádný Bůh, vyžaduje zajisté více víry než věřit, že existuje. Bez Boha není žádný řád, účel či prapůvodní vysvětlení vesmíru – a tento fakt se tudíž promítá i do života ateistů. Vezmeme-li to v potaz, není překvapující, že většina lidských bytostí přiznává jistý stupeň víry v Boha – dokonce i ve společnostech, kde převažujícím „bohem“ lidských životů je materialismus. Je však značný rozdíl mezi vágním pojetím, že existuje nějaká vyšší moc, a pevnou jistotou v to, co nám nabízí On na oplátku za věrnou službu. Tento moment je zdůrazněn v Žd 11,6:
Velká část Bible je výčtem dějin Božího lidu Izraele; stále znovu je přitom ukazováno, že jejich přijetí faktu Boží existence není doprovázeno vírou v Boží zaslíbení. Jejich významným vůdcem Mojžíšem jim bylo řečeno: „Proto poznej…a vezmi si k srdci, že Hospodin je Bůh nahoře na nebesích i dole na zemi; žádný jiný není. Dbej tudíž na jeho nařízení a příkazy…“ (Dt 4,39-40). A tak i pro nás platí: uvědomění si Boží existence ještě neznamená, že jsme pro Boha automaticky přijatelní. Jestliže skutečně souhlasíme, že máme Stvořitele, pak bychom měli „dbát tudíž na jeho… příkazy“. Účelem těchto studijních kapitol je vysvětlit, jakéže příkazy to jsou a jak je dodržovat. Jakmile shledáme, že nám toto vše poskytuje Písmo, posílí to naši víru v Boží existenci: „Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Božího“ (Ř 10,17). Podobně Izajáš 43,9-12 ukazuje, jak nás pochopení Božích proroctví o budoucnosti přivede k poznatku, že „já (Bůh) jsem byl (dřív než první den)“ (Iz 43,13) – tj. že Boží jméno „jsem, který jsem“ je dokonale pravdivé (Ex 3,14). Apoštol Pavel přišel do města zvaného Beroja, nyní v severním Řecku. Jako obvykle hlásal evangelium, avšak místo aby tito lidé s jeho slovy pouze souhlasili, „přijali evangelium (tj. „dobré zprávy“ od Boha, nikoli od Pavla) s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel. A tak mnozí z nich uvěřili…“ (Sk 17,11-12). Jejich víra vyrostla na základě nezaujatého, pravidelného („každý den“) a systematického zkoumání Bible. Získání pravé víry tedy u nich nebylo způsobeno tím, že by je k ní Bůh přiměl nějakým chirurgickým zásahem na duchovním srdci bez vazby na působení svých slov. Jak tedy mohou světští lidé, přicházející na křižácká tažení Billy Grahama nebo na kampaně letničních církví, vycházet ven jako „věřící“? V kolika takových případech následuje denní zkoumání Písma? Tento nedostatek víry, pravdivě založené na Bibli, vede nepochybně k prázdnotě, kterou mnozí tito „konvertité“ zakoušejí v následném křesťanském životě, a často vyústí v opuštění evangelického hnutí. Účelem tohoto studijního kurzu je poskytnout vám rámec pro vlastní systematické zkoumání Písma, a tak i vy možná „proto“ uvěříte. Vztah mezi nasloucháním pravdivému evangeliu a docílením té pravé víry je často osvětlen v záznamech o hlásání evangelia:
|
| |
|
|