10.3 Význam křtu

Jeden z důvodů křtu ponořením je ten, že vstoupení do vody symbolizuje vstup do hrobu – to nás sjednocuje se smrtí Krista a naznačuje naši „smrt“ pro náš dřívější život v hříchu a nevědomosti. Vystoupení z vody nás pak spojuje s Kristovým vzkříšením a stáváme se tím součástí naděje na vzkříšení k věčnému životu při jeho návratu, stejně jako naděje na prožití nového života už nyní, kdy můžeme díky Kristovu vítězství (dosaženému jeho smrtí a vzkříšením) duchovně triumfovat nad hříchem i my.

„Všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt. Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života /a šli po ní den za dnem/. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti /křtem/, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstáníf (Ř 6,3-5).

Jelikož je spása umožněna pouze skrze Kristovu smrt a vzkříšení, je životně důležité být sjednoceni s těmito skutečnostmi – máme-li být spaseni. Jediným způsobem, jak to učinit, je symbolické umírání a zmrtvýchvstávání s Kristem, což nám poskytuje křest. Je třeba poznamenat, že pokropení tuto symboliku nenaplňuje. Při křtu „starý člověk v nás /způsob života/ byl spolu s ním /Kristem/ ukřižován“ na kříži (Ř 6,6); Bůh „nás probudil k životu spolu s Kristem“ při křtu (Ef 2,5). Avšak i po křtu máme stále lidskou přirozenost, a proto bude tělesný způsob života nadále „zvedat hlavu“. „Ukřižování“ našeho těla je tudíž postupný proces, který křtem pouze začíná. Pročež řekl Ježíš věřícím, aby pozvedli svůj kříž, nesli jej každý den a následovali ho; tak se i stalo při procesí na Kalvárii (Lukáš 9,23; 14,27). Zatímco život opravdového ukřižování s Kristem není snadný, spojení s Kristovým vzkříšením přináší nevyslovitelnou útěchu i radost.

Kristus přivodil „smíření skrze krev na kříži“ (alt. čtení Ko 1,20) – „pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení“ (Fp 4,7). Ve vztahu k tomu Ježíš slíbil: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět /pokoj/, já vám dávám“ (Jan 14,27). Tento pokoj a pravá duchovní radost více než vyrovnávají bolest a obtíže našeho otevřeného spojení s ukřižovaným Kristem: „Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha“ (2 K 1,5).

Poznání toho, že naše přirozené já je skutečně smrtelné, nám přináší také svobodu – proto s námi Ježíš aktivně žije i v našich každodenních strastech. Významný apoštol Pavel o tom mohl mluvit na základě hojných zkušeností svého dlouhého a rušného života: „Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího“ (Ga 2,19-20).

„Křest vás nyní zachraňuje… na základě vzkříšení Ježíše Krista“ (1 Pt 3,21), protože naše sjednocení s Kristovým vzkříšením k věčnému životu nám umožňuje přístup k témuž při jeho návratu. Díky podílu na tomto vzkříšení budeme v konečné fázi spaseni. Ježíš to vyjádřil velice prostě: „Já jsem živ a také vy budete živi“ (Jan 14,19). Podobně Pavel: „Jsme s Bohem smířeni smrtí jeho Syna… nás smířené zachrání jeho život /vzkříšení/“ (Ř 5,10).

Opakovaně je zdůrazňováno, že naším sjednocením s Kristovou smrtí a jeho utrpením v aktu křtu, jakož i naším následujícím /správným/ způsobem života, se budeme zcela jistě podílet i na jeho slavném vzkříšení:

• „Jestliže jsme s ním /Kristem/ zemřeli, budeme s ním i žít. Jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i vládnout" (2 Tm 2,11-12).

• „Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven… víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí“ (2 K 4,10-11+14).

• Pavel: sdílím „účast na jeho /Kristově/ utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti /svými těžkými životními zkouškami/, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání“ – tj. vzkříšení k věčnému životu, tak jak to už prožil Kristus (Fp 3,10-11; srovnej též Ga 6,14).