7.4 „Na počátku bylo Slovo", Jan 1,1-3

„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně“ (Jan 1,1-3). Jsou-li správně pochopeny tyto verše, pak potvrzují a rozšiřují závěry předešlého oddílu. Tato pasáž však bývá nepochopena v nejširší míře a vyvozuje se z ní, že Ježíš existoval v nebi před svým narozením. Správné pochopení těchto veršů závisí na rozpoznání toho, co znamená „Slovo“ v tomto kontextu. Nemůže odkazovat přímo na osobu, protože ta by nemohla být současně „u Boha“ i Bohem. Řecké slovo „logos“, které je zde překládáno jako „slovo“, neznamená samo o sobě „Ježíš“. Je obvykle překládáno jako „slovo“, ale také jako:

vylíčení
příčina
komunikace
doktrína
horlivý
kázání
rozum
úsloví
zvěst

„Na počátku“

„Logos“ může – přísně vzato – ukazovat na vnitřní myšlenku, která je vnějškově vyjádřena slovy či jiným způsobem komunikace. Na počátku měl Bůh takovýto „logos“. Jako jedinečný účel byl soustředěn v Kristu. Ukázali jsme, jak Boží Duch převedl jeho vnitřní myšlenky do akce; odtud je tedy spojení mezi jeho Duchem a jeho Slovem (viz oddíl 2.2). Protože Boží Duch od počátku rozpracovával jeho plán s člověkem a inspiroval jeho zapsaná slova, zaobíral se též ve svém konání i slovech ideou Krista. Kristus byl onen „logos“ Boha, a proto vyjadřoval Boží Duch Boží kristovský plán ve všech svých aktivitách. To vysvětluje, proč je tolik starozákonních událostí typicky kristovských. Nemůže však být dostatečně zdůrazněno, že Kristus jako osoba nebyl tím „slovem“ – tím byl Boží plán spásy skrze Krista. „Logos“ („Slovo“) je velice často užit ve vztahu k evangeliu o Kristu – např. „slovo Kristovo“ (Ko 3,16; srovnej též Mt 13,19; Jan 5,24; Sk 19,10; 1 Te 1,8 atd.). Povšimněte si, že „logos“ je spíše o Kristu, než on sám osobně. Když se Kristus narodil, toto „slovo“ se přeměnilo do podoby těla /masa/ a krve – „Slovo se stalo tělem“ (Jan 1,14). Ježíš osobně byl spíše „Slovo učiněné tělem“ než „Slovem“; osobně se stal „Slovem“ svým zrozením z Marie, nikoli někdy předtím.

Plán či zvěst týkající se Krista byla u Boha od počátku, avšak otevřeně zjeveno bylo vše až v postavě Krista a při kázání evangelia o něm v prvním století. A tak Bůh k nám pronášel svá slova skrze Krista (Žd 1,1-2). Vícekrát je podtrženo, že Kristus hovořil Boží slova a činil zázraky řízen Božím Slovem, aby nám vyjevil Boha (Jan 2,22; 3,34; 7,16; 10,32+38; 14,10+24).

Pavel byl poslušen Kristova vedení při hlásání evangelia o něm „všem národům“: „… podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista… je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno, nyní je však zjeveno… a stalo se známým mezi všemi národy“ (Ř 16,25-26; srovnej 1 K 2,7). Pouze díky činnosti Krista se stal pro člověka možný věčný život (Jan 3,16; 6,53); již na počátku měl však Bůh plán nabídnout člověku věčný život, neboť věděl, že zorganizuje oběť, kterou realizoval Ježíš. Plné vyjevení této nabídky přišlo ovšem až po narození a smrti Ježíše: „… věčný život, jejž Bůh… slíbil před věky, a ve svůj čas zjevil své slovo /o životě/ v kázání…“ (Tt 1,2-3). Viděli jsme, jak se hovoří o Božích prorocích jako o vždy existujících (Lukáš 1,70) v tom smyslu, že „slovo“, které pronášeli, existovalo u Boha od počátku.

Ježíšova podobenství odhalují mnoho těchto věcí; tím Ježíš naplňoval proroctví, která se vztahovala na něj: „Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa“ (Mt 13,35). Právě v tomto smyslu bylo „Slovo u Boha… na počátku“, aby bylo „učiněno tělem“ při Kristově narození.

„To Slovo bylo Bůh“

Nyní je naším úkolem uvažovat, v jakém smyslu „to Slovo bylo Bůh“. Naše plány a myšlenky jsou ze své podstaty naše. „Chystám se do Londýna“ je „slovo“ či komunikace, jež vyjadřuje můj cíl, neboť to také můj cíl je. Boží plán opřený o Krista může být chápán podobně. „Nejez chleba člověka závistivého… nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho“ (Př 23,6-7 podle BK). Tak i Bůh: jak myslí, takový i je. V tomto smyslu Boží slovo či myšlení je Bůh: „to slovo bylo Bůh“. Z tohoto důvodu je velmi těsné spojení mezi Bohem a jeho Slovem – paralely jako v Ž 29,8 jsou obvyklé: „Hospodinův hlas nutí poušť svíjet se v křeči, Hospodin nutí svíjet se v křeči poušť“. Prohlášení jako „neposlouchali jste mě, je výrok Hospodinův“ (Jr 25,7) jsou obvyklá u proroků. Fakticky Bůh míní: „Neposlouchali jste moje Slovo, pronášené proroky.“ David považoval Boží Slovo za svou lampu i světlo (Ž 119,105), avšak i on přemítal: „Ty jsi moje světlo, Hospodine. Hospodin mi září do mých temnot“ (2 S 22,29) a ukazoval tak paralelu mezi Bohem a jeho Slovem. Je proto pochopitelné, že Boží Slovo je zosobňováno jako on sám, tj. hovoří se o něm jako o osobě, ačkoli jí není (viz Přídavek č.2: „Princip personifikace“).

Bůh je sama pravda (Jan 3,33; 8,26; 1 J 5,10), a proto je také Boží Slovo pravdou (Jan 17,17). Podobným způsobem se Ježíš identifikuje se svými slovy tak těsně, že své slovo personifikuje: „Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den“ (Jan 12,48). Ježíš mluví o svém slově, jako by to byla vlastně osoba, tj. on sám. Jeho slova byla personifikována, protože jsou těsně spojena s Ježíšem. Boží Slovo je podobně znázorňováno jako osoba, tj. Bůh sám, v Janovi 1,1-3. Tak se dozvídáme o Slovu: „Všechno povstalo skrze ně“ (Jan 1,3). Avšak „Bůh stvořil“ všechny věci svým Slovem – příkazem (Gn 1,1). Z toho důvodu se mluví o Božím Slovu, jako by to byl Bůh sám. Odtud vyplývá jeden zbožný moment k zaznamenání: skrze Boží Slovo v našem srdci k nám může Bůh přijít velmi blízko.

Je zřejmé z Gn 1, že stvořitelem byl Bůh prostřednictvím svého Slova, nikoli Kristus osobně. Je to slovo, které je popisováno jakožto tvořící všechny věci, nikoli Kristus osobně (Jan 1,1-3). „Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup /tj. hvězdy/… co on řekl, to se stalo“ (Ž 33,6+9). Dokonce i nyní funguje přírodní tvoření díky jeho Slovu: „Na zem vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo. Dává sníh jak vlnu… Sešle slovo své… a plynou vody“ (Ž 147,15-18).

Bůh použil své Slovo, svou tvůrčí sílu, při zplození Ježíše v Mariině lůně. To Slovo, Boží plán, realizovaný jeho Duchem svatým (Lukáš 1,35) přivodil Kristovo početí. Marie to poznala, když reagovala na zprávu o nastávajícím početí Krista: „Staň se mi podle tvého slova" (Lukáš 1,38).

Viděli jsme, že Boží Slovo/Duch je odrazem jeho cílů, které byly proklamovány ve Starém zákoně. Do jaké míry je to pravda, je ukázáno ve Skutcích 13,27, kde se o Ježíšovi mluví souběžně se slovy starozákonních proroků: „Spasitele nepoznali /Židé/… a tak naplnili slova proroků.“ Když se Kristus narodil, všechno z Božího Slova/Ducha bylo vyjádřeno v postavě Ježíše Krista. Inspirovaný apoštol Jan vyzdvihoval, jak je Boží plán věčného života vyjádřen v Kristu, se kterým se mohli učedníci vidět i kontaktovat na fyzické úrovni. Tehdy poznal, že mají co do činění s Božím Slovem a jeho celkovým plánem spásy v Kristu (1 J 1,1-3). My nemůžeme Krista sice fyzicky spatřit, můžeme však mít potěšení z toho, že mu pravdivě rozumíme, že můžeme tak důvěrně znát Boží záměry s námi a tím vším být ujištěni o věčném životě (1 Pt 1,8-9). Musíme si však položit otázku: „Skutečně Krista znám?“ Nestačí přijmout pouze fakt, že jednou existoval dobrý člověk jménem Ježíš. Prostřednictvím pokračujícího a oddaného studia Bible je mu možno rychle porozumět jako svému osobnímu Spasiteli a křtem s ním vstoupit do kontaktu. Bude soudit lidi posledního dne; jejich soudcem však bude také Slovo (J 12,48). Ježíš byl dokonalým výrazem podstaty Božího slova; v tomto smyslu byl oním Slovem – byl plně Slovem/zvěstí, které hlásal.