7.2 Narození z panny

Vylíčení Kristova početí a narození nepřipouští myšlenku, že by tělesně existoval už dříve. Ti, kdo se přidržují falešné doktríny o Trojici, jsou tlačeni k závěru, že v jednom okamžiku existovaly v nebi tři osoby; jedna z nich se pak stala děckem v Mariině lůně, ponechávajíc tak v nebi osoby dvě. Nezbývá než vyvodit z toho – na základě víry v „preexistenci“ -, že Kristus by musel nějak sestoupit z nebe a vstoupit do Mariina lůna. Celá tato spletitá teologie jde zcela mimo učení Písma. Záznam počátku Kristova života nedává žádný důvod jakkoli se domnívat, že opustil nebe a vstoupil do Marie. Nedostatek důkazů pro tvrzené je velkým „chybějícím článkem“ trojičního učení.

Anděl Gabriel se zjevil Marii se zprávou, že „počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího… Marie řekla andělovi: ,Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem /tj. byla pannou/?‘ Anděl jí odpověděl: ,Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží‘“ (L 1,31-35).

Dvakrát je zdůrazněno, že Ježíš se stane při narození Synem Božím; evidentně tento Syn Boží neexistoval před svým narozením. A opět je třeba zdůraznit časté použití budoucího času – např. „ten bude veliký“. Kdyby Ježíš existoval v těle, když anděl hovořil k Marii, už tehdy by byl významný.

Početí Ježíše

Působením Ducha svatého (Boží dech/moc) byla Marie schopna počít Ježíše, aniž měla styk s mužem. Josef tedy nebyl pravým otcem Ježíše. Je třeba pochopit, že Duch svatý není osobou (viz 2. kapitola). Ježíš byl Synem Boha, nikoli Ducha svatého. Vzhledem k Božímu použití jeho Ducha při působení na Marii „dítě bude proto svaté“ a z Marie zrozené „nazváno bude Syn Boží“ (L 1,35). Z použití slova „proto“ vyplývá, že bez sestoupení Ducha svatého do lůna Marie by nemohl Ježíš, Syn Boží, začít existovat.

To, že byl Ježíš „počat“ v Mariině lůně (L 1,31), je též potvrzením toho, že nemohl existovat v těle před tímto časem. Jestliže „počneme“ nějakou myšlenku, má svůj začátek v nás. Podobně byl počat Ježíš uvnitř Mariina lůna: měl tam svůj počátek jako plod (embryo) – právě tak jako ostatní lidské bytosti. Jan 3,16, nejslavnější verš Bible, zaznamenává, že Ježíš byl „jednorozený Syn“ Boží. Milióny lidí, recitujících tento verš, neuspějí při rozvažování, co z něho vyplývá. Byl-li Ježíš „počat“, tedy „počal“ (začal; měl svůj začátek) po početí v lůně Marie. Byl-li Ježíš počat Bohem jako svým Otcem, je zřejmé, že jeho Otec byl starší než on; protože Bůh nemá žádný počátek (Ž 90,2), nemůže být Ježíš sám Bohem (tomuto bodu se věnuje více 8. kapitola).

Je příznačné, že Ježíš byl Bohem „počat“, nikoli stvořen (udělán) jako tomu bylo u Adama. To vysvětluje blízkost spojení Boha a Ježíše: „V Kristu Bůh usmířil svět se sebou“ (2 K 5,19). To, že byl Kristus počat Bohem,a ne pouze stvořen z prachu, nám pomáhá vysvětlit jeho přirozenou schopnost chápat cesty Boha, svého Otce.

Iz 49,5-6 obsahuje proroctví o Kristu coby světlu světa, což on vyplnil (J 8,12). Je popsán jako přemýšlející o slovech „Hospodin mě vytvořil jako svého služebníka už v životě matky“. Kristus byl proto „vytvořen“ Bohem v lůně Marie mocí svého Ducha svatého. Bylo to Mariino lůna, které bylo počátkem Kristovy tělesné existence.

Viděli jsme v oddíle 7.1, že Žalm 22 prorokuje o Kristových myšlenkách na kříži. Říká zde o Bohu: „Ty jsi mne vyvedl z života matky… na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky, ty jsi můj Bůh“ (Ž 22,10-11). V čase umírání se Kristus ohlíží až ke svým počátkům – v lůně své matky Marie, vytvořen z moci Boha. Věrohodný popis Marie v evangeliích jako Kristovy „matky“ sám o sobě ničí ideu, že existoval před narozením Marie.

Marie byla obyčejná lidská bytost, s normálními lidskými rodiči. To je potvrzeno faktem, že měla sestřenici, která přivedla na svět Jana Křtitele, obyčejného člověka (Lukáš 1,36). Římskokatolická idea, že Marie nebyla obyčejnou lidskou bytostí, znamená, že Kristus nemohl být jak „Syn člověka“, tak i „Syn Boží“. Takto je často titulován v Novém zákoně. Byl „Synem člověka“ pro svou veskrze lidskou matku a „Synem Božím“ vzhledem k Božímu působení na Marii skrze Ducha svatého (Lukáš 1,35), což znamená, že Bůh byl jeho Otec. Toto dokonalé uspořádání by bylo zmařeno, nebyla-li by Marie obyčejnou ženou.

„Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo… Co je člověk? Je snad bez poskvrny? Což může být spravedlivý, kdo se zrodil z ženy?… Což může být čistý ten, kdo se zrodil z ženy?“ (Jób 14,4; 15,4; 25,4). To platí pro jakoukoli myšlenku o možnosti neposkvrněného početí, ať už jde o Marii, či o Ježíše.

Tím, že byla Marie „zrozena z ženy“, tedy měla obyčejné rodiče, musela mít též naši nečistou lidskou přirozenost. Ta byla přenesena na Ježíše, který byl „narozený z ženy“ (Ga 4,4). Jazykový obrat „narozený“ (skrze Mariino působení) je dalším důkazem toho, že nemohl tělesně existovat, aniž by jejím prostřednictvím přišel na svět.

Evangelia často poukazují na Mariinu lidskou stránku. Kristus ji musel nejméně třikrát napomínat pro nedostatek duchovní vnímavosti (Lukáš 2,49; Jan 2,4); nedokázala také pochopit všechny jeho promluvy (Lukáš 2,50). To je přesně to, co bychom očekávali od ženy, mající lidskou přirozenost a jejímž synem byl Syn Boží – ten byl duchovně vnímavější než ona sama, třebaže i on sdílel lidskou přirozenost. Josef měl styk s Marií až po Kristově narození (Mt 1,25) a není důvod předpokládat, že neměli poté normální manželské vztahy.

Ze zmínky o Kristově „matce a jeho bratrech“ v Mt 12,46-47 vyplývá, že Marie měla po Ježíšovi i další děti. Ježíš byl toliko jejím „prvorozeným“. Katolické učení o tom, že Marie zůstala pannou a pak vystoupila na nebesa, nemá absolutně žádnou oporu v Bibli. Jako lidská bytost smrtelné přirozenosti Marie zestárla a zemřela; v Janovi 3,13 také čteme, že „nikdo nevstoupil na nebesa“. Skutečnost, že měl Kristus lidskou přirozenost (viz Žd 2,14-18; Ř 8,3), znamená, že ji musela mít také jeho matka, byť ji neměl jeho Otec.