Přídavek č. 3: Co se stalo v Edenu?

„Had ženu ujišťoval: ,Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé‘“ (Gn 3,4-5).

POPULÁRNÍ INTERPRETACE

Existuje chybná domněnka, že had je vlastně zhřešivším andělem, zvaným „satan“. Za svůj hřích byl prý svržen z nebe na zem a pokoušel Evu ke hříchu.

POZNÁMKY

1. Úryvek hovoří o „hadu“. Slova „satan“ ani „ďábel“ se v celé knize Genesis neobjevují.

2. Had není nikdy popisován jako anděl.

3. Není proto překvapující, že v knize Genesis není žádný odkaz na nikoho, kdo by byl svržen z nebe.

4. Hřích přináší smrt (Ř 6,23); andělé nemohou zemřít (L 20,35-36), proto nemohou ani hřešit. Odměnou spravedlivých je být roven andělům, tj. už nadále neumírat (L 20,35-36). Kdyby andělé mohli hřešit, pak by byli schopni hřešit i spravedliví, a tím by u nich byla stále možnost umírání – fakticky by tedy neměli věčný život.

5. Postavy, vystupující v úryvku z knihy Genesis o pádu člověka, jsou: Bůh, Adam, Eva a had. Nikdo jiný není zmíněn. Neexistuje žádný důkaz, že by cosi uvnitř hada nutilo tuto bytost dělat to, co činila. Pavel říká, že had „ve své lstivosti oklamal Evu“ (2 K 11,3). Bůh řekl hadovi: „Protožes to učinil…“ (Gn 3,14). Jestliže „satan“ použil hada, proč o něm není ani zmínka a proč nebyl také potrestán?

6. Adam dával za svůj hřích vinu Evě: „Ona mi dala z toho stromu“ (Gn 3,12). Eva obviňovala hada: „Had mě podvedl a já jsem jedla“ (Gn 3,13).

Had ďábla neobvinil – žádnou omluvu /výmluvu/ neučinil.

7. Jestliže je argumentováno, že hadi nemají v současnosti dar řeči či rozumu jako had v Edenu, pak si připomeňme, že

1. jednoho dne byla donucena uvažovat a mluvit s člověkem (Balaámem) i oslice: „Němá oslice promluvila lidským hlasem, a tak zabránila prorokovu bláznovství“ (2 Pt 2,16);

2. had byl „nejzchytralejší ze vší polní zvěře“. Trest, jehož se mu dostalo, mu odejmul schopnost hovořit s Adamem a Evou.

8. Bůh stvořil hada (Gn 3,1); jiná bytost zvaná „satan“ se v hada neproměnila – jestliže tomu věříme, tak jako bychom říkali, že nějaká osoba může vstoupit do života někoho jiného a řídit ho. To je nekřesťanská idea, nikoli biblická. Jestliže se argumentuje, že Bůh by nestvořil hada vzhledem k velkému hříchu, k jehož spáchání zlákal Adama a Evu, je třeba připomenout, že hřích přišel do světa skrze člověka (Ř 5,12). Při této argumentaci je had jaksi přirozeně nemorální a k Evě hovořil na základě vlastního rozhodnutí – jako takový nebyl zodpovědný Bohu a žádný hřích vlastně nespáchal.

Někteří navrhují vysvětlení, že had z Gn 3 je serafín. Běžné hebrejské slovo pro „hada“ – které je také užito v Gn 3 – nemá však vůbec žádný vztah k slovu pro „serafína“. Hebrejské slovo, překládané jako „serafín“, znamená doslova „ten ohnivý“; v Nu 21,8 je sice překládáno jako „had Ohnivec“ – v Gn 3 je však podkladem pro námi překládané „had“ úplně jiné slovo.

NÁMI NAVRHOVANÉ VYSVĚTLENÍ

1. Zdá se, že není důvod pochybovat o tom, že text v prvních kapitolách knihy Genesis o stvoření a pádu by měl být brán doslova. „Had“ byl skutečným hadem. To podporuje i skutečnost, že můžeme dnes vidět hady plazit se po břiše coby naplnění prokletí, jehož se dostalo původnímu hadovi (viz Gn 3,14). Stejně tak vidíme trpět muže i ženy na základě podobného prokletí, jehož se jim dostalo ve stejné době. Postavy Adama a Evy můžeme tak vyhodnotit jako skutečného muže a ženu, jaké známe i dnes (byť ti se nyní těší z lepší formy existence). Původní had byl tedy skutečným živočichem, i když s vyšší inteligencí než dnešní hadi.

2. Následující body jsou dalšími příznaky, že bychom první kapitoly knihy Genesis měli chápat doslovně:

• Ježíš odkazoval na záznam o stvoření Adama a Evy jako na základ svého učení o manželství a rozvodu (Mt 19,5-6); neexistuje žádný náznak, že by jej chápal obrazně.

• „Neboť první byl utvořen Adam, potom Eva. A nebyl sveden Adam /hadem/; žena byla zcela svedena a upadla do přestoupení“ (1 Tm 2,13-14) – je vidět, že i Pavel chápal knihu Genesis doslova. A nejprůkaznější je text z 2 K 11,3, kde psal o způsobu, jak „had ve své lstivosti oklamal Evu“ – povšimněte si, že se Pavel nezmiňuje o „ďáblu“, který by klamal Evu.

3. Protože byl had odsouzen plazit se po břiše (Gn 3,14), lze odtud dovozovat, že měl původně končetiny; ve spojení s jeho evidentní rozumovou schopností byla pravděpodobně tehdejší zvířecí podoba života velice blízká k té lidské, byť šlo stále o zvíře – jednoho z oné „polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil“ (Gn 3,1+14).